Sebevědomí: co to je a jak se liší od sebevědomí?

Mnohým se zdá, že sebevědomí lidé žijí snadno. Vše dělají bez velkého úsilí. Překračují selhání, aniž by si toho všimli. Ale je tomu skutečně tak?

Některým lidem není příliš jasný význam slova „sebevědomý“. Když vidí úspěšného člověka, považují ho právě za takového. Tento koncept má ale podle odborníků spíše negativní než pozitivní konotaci. Jiní naopak příliš "očerňují" tento charakter člověka a zaměňují jej za přeceňované sebevědomí nebo přílišnou aroganci.

Sebevědomí a sebevědomí se od sebe výrazně liší. Rozdíl je v tom, že první definice je vhodná pro lidi, kteří jen předstírají, že všechno zvládnou a žádnou pomoc nepotřebují. Zatímco sebevědomý člověk má ve skutečnosti dostatečné znalosti a dovednosti, aby zvládl téměř jakýkoli úkol. Ti první mohou léta tvrdit, že z jejich pera velmi brzy vyjde neocenitelné literární dílo, zatímco ti druzí v tichosti vydají několik děl, která budou velmi populární.

Jakkoli to může znít paradoxně, psychologové tvrdí pod sebevědomím není nic jiného než naprostý nedostatek sebevědomí. Řeč a chování takového člověka je plné odvahy. Sebevědomí jsou připraveni se neustále chválit, ačkoli ve skutečnosti, i když mají nějaké nadání, prostě se bojí je použít.

Zdá se, že hrdý člověk je hrdý člověk. A když se na něj podíváte pozorně, můžete v něm vidět stejné rysy jako u uraženého dítěte. Mimochodem, všechny tyto vlastnosti pocházejí z dětství.

Nejčastějším předpokladem pro to jsou dvě zcela opačné podmínky.

1. za prvé - dospělí kladou na dítě zbytečné požadavky, vystavují ho tvrdé kritice za sebemenší chybu, trapný vzhled, nedostatek fyzické síly, nějaký druh talentu. Rodiče si například v hlavě srovnali, že z jejich dítěte se určitě musí stát skvělý houslista a dítě „šláplo na ucho“. Ať se snaží sebevíc, nedaří se mu ospravedlnit naděje svých příbuzných. Ti první zuří, ti druzí jsou v komplexech.
2. Druhý důvod - potomstvo se koupe ve chválách příbuzných a učitelů. Od mladých nehtů je naučený, že je nejchytřejší, nejhezčí, schopný. Díky tomu tomu mladý tvor věří natolik, že se začne považovat za všemocného, ​​byť ve skutečnosti nezáří žádnými vlohami, touhou učit se a pracovat na sobě.

Je velmi jednoduché pochopit, že takový člověk je před vámi. Zde jsou některé z hlavních rozdílů mezi sebevědomým člověkem.

• Jakoukoli kritiku vnímá jako osobní urážku. Neví, jak naslouchat druhým. V každém sporu chce vyjít jako vítěz. Jeho hlavními argumenty jsou navíc křik, agresivita, někdy až hysterie.
• Sebevědomý člověk prožívá každou chybu jako osobní tragédii. Stalo se tak přitom podle jeho hlubokého přesvědčení pouze nešťastnou shodou okolností nebo dokonce něčím nekalým úmyslem.
• Takový občan neustále zpívá chvalozpěvy na slávu své milované. Ujišťuje, že je superman, schopný jakýchkoliv úspěchů.
• Tento typ není schopen pracovat dlouhodobě na stejném projektu, pokud mu to dělá nějaké potíže. Jeho komplexy mu nedovolují jít vpřed. Nedokáže přijmout ani sebemenší chybu. V očích ostatních i svých vlastních musí zůstat géniem.
• Sebevědomý zaměstnanec nikdy nedokončí to, co už udělal. Ani se nepokusí opravit chyby. Vše, co vytvoří, je podle jeho názoru již bezchybné.

Někdy přináší přílišná sebedůvěra také pozitivní výsledky. Například, když člověk nereaguje na přehnanou kritiku a jde dál svou vlastní cestou. Problém je, že tito lidé mají superlativy. Tohle znamená tamto přílišné sebevědomí se často stává ohromujícím. Jeho přemíra vede k finančním neúspěchům – příliš sebevědomý člověk může udělat chybu, přičemž ani minutu nepochybuje o tom, že má pravdu. Investuje do banky, která podle všech prognóz zítra „praskne“, ale jeho sebevědomí mu nedává příležitost analyzovat situaci a trh.

Přehnaná sebedůvěra je plná dalších nebezpečí. Takový člověk často nedokáže dostatečně posoudit svůj vzhled a zdravotní stav. Pilně si nevšimne žádných nedostatků, což často vede k tomu, že svůj špatný zdravotní stav pečlivě skrývá i sám před sebou. Všechno odepisuje na špatné počasí, náladu ostatních. Díky tomu se návštěva lékaře ani neodkládá a zásadně se s ní nepočítá.

Často jsou mezi sebevědomými lidé nadváha. Ony nereagujte na komentáře přátel a rodiny, nechtějí pochopit, že to nejen kazí jejich vzhled, ale také to vede k vážným následkům.Takoví pacienti, přesvědčeni o své nadřazenosti, chodí k lékařům, když se stmívá, pokud vůbec, a dalším z jejich charakteristických rysů je sklon k samoléčbě.

Přílišná podezřívavost totiž také nevede k ničemu dobrému. Pokud se tedy ve výše popsané občance poznáváte, je na čase se zamyslet a napravit své chování, životní styl, podívat se na sebe i na své okolí. Koneckonců i ten nejskvělejší umělec zůstane neznámý, pokud nebude mít dost sebevědomí na to, aby otevřel vlastní zahajovací den nebo ukázal obrázek uznávanému mistrovi. Nevyjde ani jedna kniha, i kdyby jejím autorem byl druhý Puškin, pokud zároveň pravidelně vykládá všechny své rukopisy na stůl a neukazuje je ani nejbližším příbuzným a přátelům.

Stát se sebevědomým člověkem, ale zároveň nepřeceňovat své vlastní schopnosti, stojí za to udělat pár kroků. Pomůže to využít vnitřní sílu a snáze se vyřeší případné problémy, jak profesní, tak osobní. Především změnit svůj postoj ke kritice. Ano, není to vždy příjemné a někdy ne konstruktivní. Ale to je jen občas. Často si od těch, kteří nás kritizují, můžeme vzít zkušenosti nebo znalosti, které nám chybí. Berte tyto konverzace jako lekce ve škole. Některé získané znalosti budou v budoucnu velmi užitečné.

Druhé pravidlo - oslavte svá vítězství. Samozřejmě byste po každém úspěšném kroku neměli jít na párty s přáteli. Pište si deník a zapisujte si své úspěchy – přechod na správnou výživu, pravidelné návštěvy posilovny, slušnost, vše, co pro vás dříve nebylo typické, ale čeho jste byli schopni dosáhnout. Toto je váš seznam výher. Velmi brzy bude v životě mnohem méně porážek.

Třetí - nebát se dělat chyby. Perfektní můžete zůstat pouze tím, že nebudete dělat nic. Neberte každou chybu jako naprosté selhání. Zkuste se naučit smát se sami sobě a svým chybám. Pamatujete si, co říkal Munchausen? "Všechny nesmysly na světě se dělají s vážným výrazem." Tak se usmějte, pánové." Smích nejen zvedne náladu, ale také prodlouží život a často pomůže najít cestu z nejtěžší a někdy slepé situace.

A poslední - sněte, stanovte si nové cíle. Už jste si vydělali na byt, auto a dokonce i jachtu, ale radost vám to nepřináší? Mluvte sami se sebou. co vlastně chceš? Možná jste vždy chtěli hodně cestovat nebo se věnovat tanci v nejdražší škole samby v Brazílii? Vzpomeňte si na své dětské touhy a spěchejte jim vstříc.

Pokud se dokážete změnit příliš sebevědomě, pak je těžké takového člověka ve svém okolí uklidnit. Navíc se jeho špatný příklad může stát nakažlivým. Pokud je tedy před vámi občan příliš sebevědomý, dodržujte následující pravidla.

• Nikdy nereagujte hrubě na hrubost, nedělejte z hádky „bazar“, zachovejte klid, i když váš sebevědomý spolubesedník propadne hysterii.
• Nebojte se ho zastavit drsnou otázkou - například: "Proč na mě křičíš nebo jsi hrubý?" To vše často přivádí příliš sebevědomého člověka do strnulosti. Ostatně zvýšené tóny jsou pro něj normou, ani si nevšimne, že jsou decibely „mimo stupnici“.
• Neberte vše, co řekl, jako dogma. Analyzujte slova a pokud si uvědomíte, že právě stojíte před notorickým panem (slečna) Sebevědomí, zapomeňte s ním mluvit, představte si, že to byl zlý sen.
• Nenásledujte vedení sebevědomého člověka.K ukončení nekonstruktivního rozhovoru s ním použijte krátkou frázi: "Děkuji, vezmu v úvahu vše, co jste řekl." Poté postupujte podle předchozího bodu.